Když měl Rubén Ponce osm, každý ho litoval. Jeho malé nohy byly tenké jako párátka a komicky plápolaly během běhu. No když měl na nohou míč, nikdo mu ho nedokázal vzít pokud ho nesfauloval. Tehdy Rubén spadl jako kámen. Jeho otec si byl vědom synova potenciálu, ale i nedostatku svalové hmoty, který mu bránil prosadit se ve fotbale. V průběhu deseti let mu otec nasadil přísnou dietu založenou na boloňských špaget, španělské omeletě, smaženici a silném guláši s cizrnou a množstvím slaniny. Jako osmnáctiletý byl Rubén zdravý jako kůň, jeho nohy vzbuzovaly strach a přestože klamání soupeře boky bylo do značné míry znemožněno objemným břichem, nebylo už jednoduché zfaulovat ho.