Paquita Gutiérrez měla smrtelnou hrůzu ze zubařů. Pár posledních dnů ji trápil zub. Nejprve doufala, že to prostě přejde, pak zkoušela všechny léky tlumící bolest. Po třech dnech šla za sousedkou Carmen, která jí všemožně radila. Po pěti dnech, když už to nemohla vydržet, si domluvila schůzku s vynikajícím dentistou, doktorem Salomonem Mimranem, o jehož reputaci se povídalo i v Paříži. Paquita, jejíž dásně byly narušeny enormním abscesem, usedá do zubařského křesla, jako by šlo o křeslo elektrické.

"Oktor, ude to 'olet? ", zeptala se Paquita slovy deformovanými zánětem. "Ne madam, nebudete nic cítit", lhal doktor. "Jste v dobrých rukou. Podívejme se na to. Otevřete ústa a podíváme se na zkaženou šestku."

"Ehh... u sou otevheny", řekla madam Gutiérrez.

Po čtvrté dávce začala anestezie účinkovat. Paquita měla dojem, že její jazyk byl kusem hadru. Chtěla něco říct, ale vydala jen nesrozumitelné hrdelní zvuky. Doktor si myslel, že to bude lehké, ale když se mu v rukou pokazil druhý pár kleští, začal mít pochybnosti. "Uvolněte se, všechno se vyvíjí dobře.", lhal znovu doktor, když si zapíral svou nohu o levé rameno pacientky ve snaze získat lepší polohu na páčení zubu. Paquita Gutiérrez litovala, že nesepsala poslední vůli. Po 40 minutách boje a po nadlidském úsilí, se doktorovi podařilo vytáhnout rebelský zub. S pýchou ho pozorně prohlížel a ... začal cítit kapky potu stékající mu po krku.

"Podívejme se..., otevřete ústa...", řekl doktor a rozklepal se, když viděl, že zub, který držel ve svých kleštích... byla pětka v perfektním stavu.